Tma

pondělí 29. prosinec 2014 19:45

Za dlouhých zimních večerů...

Padla tma. Zahalila město jako hedvábný pláštík nebo jako když cukrář pokládá plátem marcipánu dort. Uvědomila jsem si, jak mám tmu ráda. Jak je mi v ní příjemně. Útulno. Jela jsem zrovna autobusem a nahlížela druhým do oken, viděla skleněné lustry, blikající obrazovky, oranžové světlo a bylo mi z toho dobře. Všichni jsou doma, s rodinou, se psem. A v autobuse je zvláštní přítmí, že to tu vypadá jako v pokojíčku. Tma je roztomilá a donutí nás utíkat domů, anebo se naopak už odpoledne cítit jako v noci. V tu dobu se můžeme začít věnovat různým činnostem, na které přes den není čas. Pustit si film, číst si, pít víno a mít pocit, že nic nemusíme, všechno počká, vždyť už je přece večer. Když řidič přidal plyn a krajina za oknem se začínala rozpouštět, na mysl mi vytanula myšlenka, která mi jak otravná moucha bzučí v posledních dnech v hlavě. Je to úvaha nad neznámým proudem, který mě kamsi unáší. Tok, který mě strhl sebou a nese rychle vpřed. Mám pocit, že jsem jako malá rybka v obrovském korytu řeky, která hučí a burácí a peřeje se mnou smýkají ze strany na stranu. Od ostatních často slýchám, že mají podobné pocity. Nemají dostatek času na své koníčky, zájmy, kamarády, činnosti, kterým by se ze srdce rádi věnovali, knihy, které jim už rok leží na poličce a ještě se k nim nedostali. Mám zlou předtuchu, že čím budu starší, proud bude čím dál tím rychlejší. Proto se musím naučit už teď věnovat čas věcem, které cítím, že zanedbávám a mrzí mě to. Těmi oblastmi jsou duchovní život, četba knih a přátelé. Duchovní život je v mém případě jako malé semínko, které touží vyrůst, poupátko, které chce rozkvést do celé své nádhery. Musím ho více zalévat! Potřebuji vodu, žízním po Bohu. Knihy čtu pořád, ale během semestru musím zvládnout tolik odborných studií, že kolikrát na jinou četbu nezbývá čas! Někdy se těším, až už nebudu studovat a budu se moci toulat mezi řádky, ze kterých si nebudu muset dělat výpisky. A přátelé. Občas si zastesknu po těch letech, kdy jsme ve škole končili brzo a pak až na pár úkolů měli čas na cokoliv. Kdy jsme celé odpoledne až do večera trávili na zídce v parku, lelkovali a nic jiného. Uměla bych to ještě vůbec nebo by mi to už připadalo jako ztráta času? Zapomenout na povinnosti a uvědomit si, že i nic nedělání je důležité?

Tma, která přichází ruku v ruce se světlem vánočním, je jako učitelka, která k tomu všemu dává prostor. Jako by říkala: "Pojďte zapomenout na denní shon. Schovejte se do mé náruče a věnujte se vlastním zájmům, potřebám, přátelům. Naučte se to už teď a pak, až už nebude volno, budete sami umět zhasnout okolní svět a zůstat jen s tím, co necháte rozsvícené."

A hlavně proto mám tmu opravdu ráda.

 

 

 

Hana Pejřimovská

ViktorTma 209:5731.12.2014 9:57:38
ViktorTma-109:5531.12.2014 9:55:02
Hana PejřimovskáDěkuji22:4030.12.2014 22:40:31
Josef RobinTakzvaná13:1430.12.2014 13:14:26
Mirek T.Skvěle napsáno, slečno Hano,12:5830.12.2014 12:58:52

Počet příspěvků: 6, poslední 31.12.2014 9:57:38 Zobrazuji posledních 6 příspěvků.

Hana Pejřimovská

Hana Pejřimovská

O tom, co vidím, cítím, vnímám.

Jsem snílek.

REPUTACE AUTORA:
9,41

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy