Cesta

úterý 25. únor 2014 16:26

Je neobyčejné důležitější než obyčejné?

Domovní dveře mě vyprovodily ven na chodník a ještě mi donesly snídani. Vánek poletující ulicí se mi obtočil kolem krku jako šála. Rychle na zastávku a skočit to tramvaje. Je tam plno, sotva mě pustí se stolkem a konvičkou. Snídám ohleduplně veprostřed. Tramvaj se rozjede, čaj utíká k řidiči. Do talíře mi spadne paní. Účes jí ozdobí drobky z croissantu. 

Slunce kreslí do mraků ranní přikázání. Dneska se ve škole učíme o tom třetím zleva. Překleslujeme si jej do sešitu a posloucháme výklad. Náhle se však přižene vítr a rozfouká tabuli. Hodina končí. Na závěr nám učitel zadá úkol z učebnice z tmavě modré strany. Všechny potřebné materiály k vypracování najdeme v knihovně. Vyhledám si zadání:

Je neobyčejné důležitější než obyčejné? 

Toulám se mezi nekonečnými řadami knih, z polic na mě vykukují rozličné názvy. Některé svazky neměl nikdo v ruce přes tisíc let. Tvrdě spí. Konečně najdu to, co hledám. Opráším obálku a dám se do čtení. Je to nepořádné dílo. Často jsou vynechaná písmena, někde dokonce chybí celé odstavce. Spisovatel cituje z písmenkových polévek, dopravních značek a čajových sedlin. Čím déle se spisem pročítám, tím se text stává chaotičtěšjí. Ze slov jsou postavena bludiště, musím hledat cestu z jedné kapitoly do druhé. Některým výrazům vůbec nerozumím. Třicátá pátá kapitola je psaná morzeovkou. Pak zas samé vlnky a vykřičníky. Trochu se mi z toho točí hlava. Knihu odložím.

Na chodbě potkám vyučujícícho. Svěřím se mu, že se mi s doporučenou literaturou velmi těžko pracuje.

"Ano, knihy bývají tvrdohlavé," řekne a odpluje pryč jako obláček. 

Že bych zkusila hledat jinde? Vydám se ven procházkou přes les. Hlína je příjemně měkká, jehličí nade mnou tichounce ševelí. Usadím se k mohutným kořenům urostlého smrku. Zkouším přemýšlet o obyčejnosti. Ze země sbírám větývku a kroužím s ní ve vzduchu. Poslouchám lesní melodie. Mech těžce oddychuje, ptáci si vyznávají lásku. Nohy zavrtávám hluboko do vlhké půdy. Támhleten potůček! Na sobě nese vrstvu ledu. A v ní zcela jasnou zprávu, kterou si možná ještě nikdo nepřečetl. Neobyčejné neexistuje. Mám to!

Když druhý den ráno přijdu do školy, přivítá mě akorát vrátného chrápání. Vousy mu rostou k zemi a zase se zkracují. "Dnešní hodina se z důvodů snížené oblačnosti nekoná", stojí velkými písmeny na lístku na nástěnce. Vzkaz pokračuje: "Spletl jsem si barvy a omylem vám zadal špatný úkol. Neobyčejné neexistuje, to snad už každý ví. Do příště raději vypracujete liliovou stranu."

Ach ne. Jsem zarmoucena. Zběžně nalistuji příslušné zadání:

Která cesta nekončí a ani nezačíná?

Usměju se, tohle mě potěší. Odpověď už totiž dávno znám. Přece ta moje!

 

 

Hana Pejřimovská

Jirka B.Je rozdíl mezi obyčejně neobyčejným19:0026.2.2014 19:00:05

Počet příspěvků: 1, poslední 26.2.2014 19:00:05 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Hana Pejřimovská

Hana Pejřimovská

O tom, co vidím, cítím, vnímám.

Jsem snílek.

REPUTACE AUTORA:
7,66

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy