Ozubená ryba

sobota 22. únor 2014 12:08

Zyla a Maigo jsou kamarádky.

Zyla má Maigo ráda. Znají se sice jen chvíli, ale dobře si spolu rozumí. Líbí se jí, jak se nahlas směje. Vykřikuje na celou halu a vůbec ji nezajímá, že se po ní lidé otáčejí. Teď zrovna pozorují elektrické stíny běhající po zdi. Maigo zívá s otevřenou pusou a kroutí hlavou: "To je nuda."

"Chceš jít jinam?" 

"Jo. Pojďme ke mně. Ukážu ti svoje akvárko."

Zyla má radost.

Ještě neví, že jí Maigo za měsíc svede snoubence.

Vycházejí ven z haly, Maigo natahuje ruku ke stánku s neonovou zmrzlinou. Každá si dávají jeden kopeček. Kolem nich se mihnou toxicky zelené vlasy trčící do všech stran. Pankáč každým krokem zachrastí. Zyla rty rychle zachrání pramínek tající pochutiny pohybující se nebezpečně na okraji kornoutu. Číro se zastaví a prohlédne si, co dneska běží v hale světel za stíny. Dívkám nevěnuje pozornost. Zatím. Za pár týdnů však potká Maigo uplakanou na schodech čínského bufetu. 

Maigo má doma chlupatý koberec, ze kterého vyrůstají origami. Papírová kvítka se sama skládají a rozkládají. Akvárko zabírá celou jednu stěnu. Jedna rybka má místo zubů ozubená kolečka. Výhružně jimi kroutí. Zyla se jí bojí. Maigo zvedá ruce, roztahuje prsty, jde jí po krku. Vydává vtipné zvuky, hraje si na ozubenou. Zyla dělá ustrašnou. Prosí, ať toho nechá. Maigo ji lechtá, smějí se. Ryba se mezitím schová do vodního hradu a pozoruje je malým okénkem. Maigo vyskočí, a že má hlad, vrhá se k ledničce. Zyla za ní. Vytahují langustí nožičky. Zapnou sporák, ozve se hudba. Pánev se roztáčí do rytmu, ale příliš prudce, nožičky vyskakují ven. Musí zvolit pomalejší písničku! Za chvíli to bude, vůně se vlní pokojem. Přesypou křupavou dobrotu do misky a zahrabou se do vrnících polštářů. Zyla po očku kontroluje ozubenou, ale ta se drží v úkrytu. 

Za dva dny jí Maigo volá. Má zase nějaký bláznivý nápad, chce se hned sejít. Když Zylu zahlédne, přiběhne k ní a chytne ji za ruku. Je celá rozjařená, oči jí svítí radostí. Táhne ji do zábavního parku. Zyla se mračí, nechce se jí, nemá kolotoče ráda. Maigo ji přemlouvá: "No tak, pojďme!" Škemrá, mrká jako panenka. "Tak dobře. Ale jenom na jednu atrakci."

Park se hemží rozdováděnými lidmi. Maigo vybírá vstupenky. Na monitoru volí barvu, která jim bude dotvářet kulisu: "Chceme fialovou nebo tyrkysovou? Tak fialovou. A jakou chceš hudbu?" Poskakuje. "Haló, posloucháš mě?" Zyla se netrpělivě rozhlíží kolem, všude tolik lidí, už aby byly pryč. Maigo si píská, stiskne start a čeká, až se otevře laserová brána. Vtančí dovnitř. Zyla pomalu za ní. "Pojď, pojď přece!" Míří k největší horské dráse. Zyle se už teď podlamují kolena.

Nechápe, jak se k tomu mohla nechat přemluvit, zpocené ruce se úzkostlivě drží železné tyče, jsou tak vysoko, že už ani nedohlédnou na zem. Maigo výská radostí. Písničku na přání není přes poryv větru vůbec slyšet. Vozík se najednou zastaví a čeká. Zyla omdlévá hrůzou. Dýchá s otevřenou pusou, vítr ji dovnitř vtočí pramen vlasů. Nemá odvahu se rukama pustit a vyndat ho. Maigo mává vesele kolem. Vzrušeně na ní zavolá: "Něco ti řeknu jo, ale slib mi, že to nikomu neřekneš!" směje se. Zyla ji nevnímá, má pevně zavřené oči, myslí jen na to, aby už byly dole.

"No tak, slib mi to!"

"Slibuju," procedí mezi zuby.

"Spala jsem s našim účetním," vyprskne.

Zyla se na ní podívá. Najednou ji nepoznává. Vtu s sebou vozík škubne a vystřelí po dráze dolů. 

Zyla sedí v zrcadlové kancelářské krychli, ruce svírá v pěst. Manažerka ji ze všech stran probodává pohledem. Rty našpulené, vlasy surově vyčesané do drdolu. Bříškem ukazováčku klouže po lesklém monitoru počítače. 

"Jistě víte, co má naše firma ve stanovách."

Přikývnutí.

"Na pracovišti nestrpíme žádný milostný poměr. Víte, proč jste tady?"

"No ani..."

"Vás nepodezříváme, to bychom si vás sem ani nezvali, ale rovnou vás vyhodili," ušklíbne se. "Chci vědět, jestli se náhodou ve vašem okolí neděje něco, o čem bychom měli vědět."

"Vše je jako obvykle," řekne pevným hlasem. Po zádech ji stéká pot.

Pozdvihnutí obočí.

"Jako obvykle, ano? A víte také, že pracovník, který lže a kterému už nemůžeme důvěřovat, je pro nás bezcenný?"

"Hm. Já ale o ničem vážně nevím, bohužel."

Manažerka si nespokojeně povzdychne. "No tak dobrá." Propustí ji ze svých spárů. Zyla se vrací ke svému stolu a povoluje sevřené dlaně. Musí si dát sklenici vody.

Unavená z práce vybírá na trhu zeleninu. Bere do ruky tykev a kontroluje, zda je správně tvrdá. Dneska přijde Maigo na večeři. Chce uvařit něco slavnostního. Poprvé ji seznámí se svým přítelem, budoucím manželem. Tolik už mu o ní vyprávěla, že už se na večer oba moc těší. Snad se jí bude u nich líbit. Sice nemají ozubené ryby ani zpívající sporák, ale i tak věří, že to bude fajn.

Uběhnou dva týdny a město začne trápit těžká mléčná mlha. Zyla stojí na mostě a pozoruje řeku. Je jí smutno, ale má i obrovskou zlost. Hřála si hada na prsou! Taková zrada! Nedokáže pochopit, jak jí to Maigo mohla udělat. Takhle jí ublížit! Měla za to, že jsou přítelkyně. A najednou tohle. Vůbec tomu nerozumí. Nadechne se. Dá se do ní zima. Teď si to s ní půjde vyřídit. S tou potvorou!

Vtrhne nasupeně do dveří čínské restaurace a řítí se ke stolu v rohu. Maigo usrkává růžovou limonádu. Když ji uvidí, vykulí oči. Zyla křičí. Už ji nechce vidět. Zklamala ji. Konec jejich přátelství. Sbohem. Maigo je vystrašená. Vrtí hlavou. Chce ji obejmout. Dostává facku. Přiběhne číšník. Uklidňuje Zylu. Ta ho zasype nadávkami. Brečí. Pak se otočí a zmizí. 

Maigo sedí na schodech, po tváři jí stékají slzy. Když ji vyhodili z práce, byla na Zylu hrozně naštvaná. Nechtěla se s ní vůbec bavit. Nezvedala telefony. Neodepisovala jí. Zyla byla přece jediná, která o tom účetním věděla! Nechápala, jak jí mohla udat. O co jí šlo? Chtěla soutěžit? Fajn! Večer šla do klubu a opila se oříškovým likérem. Seděla na sametové barové stoličce, pohledem se topila v jedné skleničce alkoholu za druhé. Najednou zahlédla jejího přítele. Znovu jí to připomnělo Zylu a to, jak ji zradila. Začala provokovat. Svádět ho. No proč ne. Nemůže přece za to, že se nechal!

Kluk se zelenými vlasy si zapaluje cigaretu. Má hlad. Vytáhne z kapsy drobné. To by mohlo na čínskou polévku stačit. Od té doby, co uklízí v nové firmě, už se mu daří o něco lépe. I když to stejně zatím není žádný med. Teď by se to ale mohlo zlepšit. Nabídli mu ještě něco navíc, taková extra práce. Má si vzít na starost dozor kabinek a malých temných komůrek, jestli se tam náhodou neděje něco nekalého. Nějaké to muchlování a tak. Zrovna nedávno přistihl jeden páreček na záchodě. Nejdřív si řikal, že mu do toho nic není, ať si užijou. Když mu ale ta panička zamávala penězma před očima, bylo jasný, že půjde s pravdou ven.

Zahne za roh ke své oblíbené restauraci. Před dveřmi bulí nějaká holka. Radši v klidu dokouří a počká. Ještě by chtěla utěšovat. A na to teď fakt nemá chuť.

 

Hana Pejřimovská

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Hana Pejřimovská

Hana Pejřimovská

O tom, co vidím, cítím, vnímám.

Jsem snílek.

REPUTACE AUTORA:
7,69

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy