Avokádo a jeho okolí

středa 20. duben 2011 14:15

Nemá cenu býti střízlivý

Tak du kráčim si a občas poskočim páč sem šťastná joho!

Včera byl fajn den a dneska je ještě lepčí a já mám radost.

Bublající ropucha na přechodu se mračí a je mrzutá jak prošlej jogurt. Fuj! Lesklej mužík v buse hudruje a nadává páč se mu nelíbí má hlasitá mluva do stříbrný krabičky a tak mu řeknu co je jako a von že todle kecání nemá rád a já řikám tak se postav třebas na hlavu stejně si budu kecat jak chci. Bla bla blááá ho ho hó! A další opelichanej přízrak v metru se na mě šklebí neboť já se usmívám a jemu to evidentně vadí a tak se chechtám ještě víc a do toho šeptám zaklínací kletbu abraka dabra pivu zdar a čekám že mu na nose naroste obří domek pro slimáka a pak přiletí černá labuť a hodí na něj kemra.

Jo a psalo se pondělí a já jakožto maturantka vstala včas a poctivě nakráčela do školy a v šatně si zula martensky a obula si křehce růžový střevíčky a vystoupala sem do učebny číslo 25.

No a tam to byl nářez páč přišli profesoři v černym smutečnim vohozu a začali nám řikat co a jak a jak a co a mě to nejdřív přišlo děsně vtipný páč když si uvědomim co všechno lidi nevymyslej proto aby udělali svět zas o něco složitějším to je k popukání fakt! No jenže pak se mi hrdlo sevřelo a srdce svůj rytmus zrychlilo a měla sem si jít vylosovat otázku no tak sem teda šla a vytáhla sem číslo 3 a tak řikám uf.

A pak sme pět hodin účtovali a psali dopis v cizim jazyce (to jest angličtina) a pak taky ještě stavěli grafy a tak no prostě nuda. Já tam pořád něco jedla páč sem si užívala toho že můžu. My to máme jinak zakázaný stravovat se u PC krabic. Tak sem si vytáhla čokoládu a taky dalamánky a hrozně sem tam nadrobila a pak jabko a okurku a oříšky a bonbóny no a moc mě to bavilo.

A pak mě to bavit přestalo tak sem to odevzdala a šla na pivo. Bylo krásně a všichni byli šťastný že už máme třetinu maturity za sebou a bylo to bezva dobrý fajn. Pak sme se šli zachumlat do trávy na Vyšák a tráva voněla a my z ní taky voněly a stromy zářily ptáci zpívali a čůrat sme chodili do křoví.

Po cestě domů sem před trafikou potkala leguána tak se ptám co tu dělá a von že neví že tu tiše existuje tak sem ho vzala na rameno a k nám na večeři páč se mi zdálo že je hladovej. Ale on vůbec nic nechtěl. Nic nejedl a jen tu a tam na mě pípnul. Tak řikám hele kámo ty si fakt tak skromnej nebo to jenom hraješ a on že to jen hraje a tak řikám no fajn.

Ráno se vzbudíme a voba docela valíme bulvy páč nám v pokoji přes noc vyrostla meruňková džungle a všude se válej krabičky od karet. Řikám no jéje pak se rozhlídnu a zjistim že todle vlastně vůbec neni můj pokoj dyť my sme se probudili někde úplně jinde no to je teda fakt magořinec!

Ale tak ty nejlepší věci sou vlastně nejšílenější a tak sme s leguánem naprosto spokojený a skáčeme světem a hledáme cestu domů a tu tam zakřičíme lidi buďte taky veselý!!! Žijem proto abychom neumřeli!

Hana Pejřimovská

HampliJako vždy...01:0723.4.2011 1:07:52
JAPŠťastný tvor s fantazií.19:5521.4.2011 19:55:33
H.Měla jsem chuť12:0421.4.2011 12:04:32
janvarguličComeback..07:3021.4.2011 7:30:17
TeplíkKoblihy21:4220.4.2011 21:42:12

Počet příspěvků: 5, poslední 23.4.2011 1:07:52 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.

Hana Pejřimovská

Hana Pejřimovská

O tom, co vidím, cítím, vnímám.

Jsem snílek.

REPUTACE AUTORA:
7,66

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy