Škoda, že propisky nejsou nesmrtelné

středa 6. říjen 2010 18:18

Sladit se s nástrojem na psaní není vždy jednoduché. Ale když se vám to podaří a získáte k němu vztah...může vás pak pěkně rozladit, když přestane psát.

Včera mi dopsala má oblíbená propiska. Poslední slovo, na které se ještě zmohla bylo: telefonní. Už při psaní druhého n jsem si povšimla jak její dráha zeslabuje a čárku nad i napsala z posledních sil. Posmutněla jsem. Měla jsem tu propisku tak ráda. Koupila jsem si jí v létě ve Švédsku, zaujala mě svými barevnými použky, líbilo si mi, jaké má závírátko. Psala černě. Pohodlně se držela. Naprosto kouzelně se s ní nanášela slova na papír.

Často jsem si s ní pohrávala v ruce. Milovala jsem ten zvuk při otevření. Takové tiché cvak. Když přestala psát, svět potemněl. Stejně jako byla její náplň tmavá, tak ztemněl i prostor nad mým stolem. Chvíli jsem jen tak koukala do prázdna. Pak na mě zazvonil přítel.

Dopsala mi propiska, svěřila jsem se mu na uvítanou. Doma jsme se nad zesnulou propiskou naklonili. Opatrně ji vzal do rukou a rozšrouboval ji. Vytáhl trubičku. Prázdná. Ani kapička náplně. Pohled na kompletně vyprahlou duši mé propisky mě rozesmutnil ještě víc.

Tak si kup novou náplň ne.

 Ale to já přece nedělám. Nikdy nekupuju nové náplně. Když propiska dopíše, je s ní konec.

A přitom děsně nerada opouštím svoje propisky. Zvlášť ty, na které si zvyknu a ony si zvyknou na mě. Těžko za ně pak hledám náhradu. Dlouho trvá než si zas nějakou pustím blízko k tělu, dovolím jí psát svá nejoblíbenější slova. Takové ty propisky kamarádky s kterými mě baví kreslit vlnky do diáře jsou pro mě cenností. A když je pak ztratím, někomu půjčím a ten je nevrátí, dokáže mě to pěkně vytočit. Marně pak hledám ve svém penálu a nořím se i do penálů ostatních. Pokud svou propisku vypátrám, spadne mi kámen ze srdce a na nohu toho kdo mi ji odcizl taky pořádný balvan. 

Se svou pruhovanou propiskou jsem se poctivě rozloučila a uložila ji do květináče, hrob všech dopsaných. Snažila jsem se zapomenout, jak překrásně se s ní psalo písmeno k a jak lehounce se s ní malovaly obláčky. Omezila jsem jakýkoli písemný projev. Když už jsem byla nucena něco napsat, byla mi po ruce jen naprosto obyčejná bezcharakterní propiska, se kterou byla všechna písmena tak nevýrazná a nudná. Byla jsem tou ztrátou zdrcena a nechtělo se mi psát.

Dnes se však stal zázrak. Můj milý mi věnoval dárek ze všech nejkrásnějších. Novou náplň! Celý svět se rozzářil. Duše poskakovalo radostí. Nikomu na mých propiskách nikdy tolik nezáleželo.

ON dal mé propisce novou duši. Vdechl ji naději na další dlouhý, klikatý život plný kudrlinek, háčků, čárek, teček, vykřičníků, závorek, číslic a středníků. Můžu s ní napsat tisíckrát slovo karamelka a do diáře nakreslit stovky ztřeštěných obličejíků.

Jsem šťastná, spokojená a skvěle se mi píše. Jako vděk za oživení mojí propisky bude první co s ní napíšu věnované jemu. Celý arch papíru plný sladkých slov!

Hana Pejřimovská

RudolfDík za pěkný text...09:009.10.2010 9:00:26
NULI- NUlíčkováPředně musím poděkovat Zuzaně,18:488.10.2010 18:48:32
janvarguličTěším se..07:368.10.2010 7:36:12
TondaDodatek k historii "prupisky".17:087.10.2010 17:08:51
Hanka P.achtak!16:237.10.2010 16:23:38
JaromírAsi proto?16:127.10.2010 16:12:29
Hanka P.Píšu, píšu!14:567.10.2010 14:56:38
zuzanazajicovanezbývá než pochválit12:057.10.2010 12:05:35
TondaS tou novou naplni od vaseho mileho00:077.10.2010 0:07:30
Vojtěch HarokUpřímné?21:426.10.2010 21:42:47
JaromírTo není na karmu.21:086.10.2010 21:08:30

Počet příspěvků: 13, poslední 9.10.2010 9:00:26 Zobrazuji posledních 13 příspěvků.

Hana Pejřimovská

Hana Pejřimovská

O tom, co vidím, cítím, vnímám.

Jsem snílek.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy