Jak se stal Alfons spokojeným

středa 29. září 2010 12:57

Zvířata vás vysvobodí!

Alfons byl vcelku normální. Pravé oko si vylepšil zelenou kontaktní čočkou, prý aby si lépe dokázal sjednat respekt. Občas se doma navlékl do starověkého brnění a pochodoval po bytě. Lépe se tak soustředil na svojí práci. Pracoval ve Zvířecím překladatelství, momentálně se učil opičí řeč. Šlo mu to poměrně skvěle, rozhodně lépe než minulý měsíc, kdy dostal za úkol vyslechnout housenku. Zdálo se, že jí něco trápí a tak jí její majitel, vousatý chlápek s perfektně oholenou hlavou, svěřil do rukou právě Alfonsovi. Měl přijít na kloub jejího strádání. Po týdenní snaze rozvázat housence jazyk se Alfonsovi povedlo udělat jí tam ještě větší uzel a tak jí museli převést na jednotku intezivní péče. Kapačky jí způsobily depresi a vousáč obvinil Alfonsa za ublížení na zdraví. Alfonsovi nezbylo než prodat část svého brnění a to mělo velký vliv na jeho pracovní výsledky. Došlo to až tak daleko, že nařknul jistou slepici, kterou měl přimět, aby přestala klovat do svých vajíček, že je to primitivní opeřenec, načež se slípka urazila a podala na Zvířecí překladatelství žalobu. Naštěstí měl Alfonsův šéf svého jediného zaměstance rád a dal mu ještě jednu šanci. Poslal ho do městké Zoo vyřešit jakýsi opičí spor. A tak Alfonso napnul všechny svoje síly a vydal se mezi opičí páreček.

Dva roztomilí orangutani ho pozdravili a nabídli mu banán. Alfons dar s vděkem přijal a vyhupsnul si ho oloupat na nízkou větev. Orangutani byli z jeho přítomnosti trochu nervózní, snažili se na Alfonsa hrát divadýlko. On však jejich přetvářku brzo odhalil a to v okamžiku kdy zpozoroval jak se opička samička nadměrně potí, opičák se nervózně škrábe na hlavě a šeptá jeho družce cosi jako :,, Jestli mi nebudeš vyndavat blešky jako obvykle, všimne si, že sme rozhádaní, tak dělej." Opice mají jistý problém s regulováním hlasitosti, proto jejich šepot připomíná spíše řev ohlušující lidské bubínky. Pro Alfonsa tedy nebylo odhalení opičákovo prozrazení tak těžké, ale stejně na sebe byl nesmírně hrdý. Teď už jen přijít na důvod jejich opičího nesouladu.

Alfons pobyl v opičí kleci tři dny. Stal se turistickou atrakcí, ale on byl natolik profesionální, že se nenechal okukováním návštěvníků vyvést z míry. Po první noci strávené na větvi začala jeho práce přinášet ovoce. Nejprve otrhal celý keř pomerančovníku, poté se vrhl na sběr banánů. Když nashromáždil přijatelnou kupičku šťavnatých plodů, pustil se s opicemi do rozhovoru. Nejprve se orangutani snažili moc neprojevovat a  drželi při se zemi. Časem však už skákali z lijány na lijánu a prskali na sebe jednu nadávku za druhou. Alfons díky svému atletickému nadání dokázal poletovat mezi nimi a celou hádku zaznamenávat na diktafon. V noci, když opice spali, si záznam dokola přehrával a dělal si poznámky na list Kigélie zpeřené. Ráno si šel poklábosit nejprve se samičkou. Byla upovídaná, klábosili spolu až do odpoledne. Svěřila se mu, že jí manžel často vyčítá, že sní příliš banánů a taky že si před jídlem nemyje přední končetiny. Považovala to za zbytečné, a tak jí Alfons poučil o žloutence. Ještě jí vytvořil návhr na pestřejší jídelníček a vydal se za opičákem. Ten nešetřil vulgarismy a při rozhovoru neustále poskakoval kolem, až z toho Alfonsa bolelo za krkem. Alfons mu doporučil denně cvičit a taky slovník spisovné opičiny.

Večer už byla v kleci příjemnější atmosféra. Zatancovali si usmiřovací taneček a dlouho do noci si vyprávěli vtipy. Se slzou v oku se Alfonsovi další den odcházelo domů, ale hřál ho u srdce pohled na spokojené opičí milence.

Šéf byl na Alfonsa hrdý a rozhodl se mu dát po delší době výplatu. Alfons ji bez většího nadšení přijmul. Cítil se stísněně. Doma se navlékl do brnění, ale už mu to nepřinášelo takovou radost jako dřív. S lidmi si neměl co říct, někdy zpozoroval, že na ně haleká opičí řečí, začali se ho stranit. V metru se často neudržel a začal ručkovat po tyčích na držení. Když už to překročilo všechny meze a on celou cestu na nákup přeskákal po kapotách parkujícíh aut, rozhodl se s tím něco udělat. Věděl, že jediné řešení na něj čeká v Zoo. A tak se hned další den vydal do pavilónu opic. Orangutani ho s nadšením přivítali. Alfons se zeptal jestli by tam s nimi nemohl nějaký ten čas pobýt, na mysli měl do konce života. Co by to bylo za kámoše, kdyby ho odmítli. Vřele ho mezi sebe přijmuli, a pokud se nepohádali, tak tam spolu vesele skotačí dodnes.

Hana Pejřimovská

zuzanazajicovai já souhlasím12:107.10.2010 12:10:31
KryštofVáš článek se mi moc líbí!08:491.10.2010 8:49:20

Počet příspěvků: 4, poslední 7.10.2010 12:10:31 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.

Hana Pejřimovská

Hana Pejřimovská

O tom, co vidím, cítím, vnímám.

Jsem snílek.

REPUTACE AUTORA:
7,66

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy