Když není čich není chuť, když není chuť, je konec!

úterý 28. září 2010 14:35

Marie Pejřimovská

 Mé dýchací cesty napadl démon. Libuje si v trestání tvorů, kteří by bez chuti k jídlu ztratili chuť do života. Zpropadený zloun!

Jsem milovnicí jídla. Ráda mlsám, zobu, jím. Zbožňuji lívanečky polité zlatavým sirupem, kuřátko lebedící si v tence nakrájených mandličkách, kuřecí vývar plný vesele plovajících knedlíčků. A co teprv čokoládový dortík elegantně ozdoben kouskem sušené broskve! Možnost přičichnout si k opečené kachně s křupavou kůžičkou považuji za jeden z nejvzácnějších prožitků. Vychutnat si v klidu malinovou roládu nemá daleko ke spirituálnímu zážitku. Pořádně se zakousnout do čerstvé chlebové patičky je už tradicí a ani za tunovou čokoládovou pralinku bych se tohoto zvyku nedokázala vzdát.

 A trávení, jak úžasná chvíle. Ten stav po jídle, kdy se s pocitem plného žaludku můžu v klidu natáhnout a jen tak trávit spořádané dobroty. Slastně se povalovat na gauči a po chvilce si zobnout nějakou tu sladkou tečku. Dokonalé!

Proto je pro mě rýma největším trestem. Nejen že se při pohledu do zrcadla pokaždé leknu svého červeného nosu a z očí mi nonstop tečou zoufalé čůrky slz. Ale hlavně NIC NECÍTÍM!

Je šílené když nerozeznám jestli jím housku s máslem nebo housku se sýrem nebo zda vůbec nějakou housku jím. Při obědě ve školní jídelně se znudeně nimrám v jakési hmotě a štve mě, že ani to přidávané gulášové aroma necítim takže je pro mě konzumace tohoto pokrmu zcela zbytečná. Mohu zavřít oči a jen si představovat. Hmm právě jím rozmixované gumové medvídky s kousky ovčího sýra. Fuj, akorát mi poskočí žaludek a jsem nucena jídelnu urychleně opustit.

Když nemám požitek z jídla, nemám radost z ničeho. Strhaně se prodírám světem a koukám na šťastné obličeje lidí tláskajícíh křehoučkou pizzu. Potkávám děti spokojeně olizující kopečky barevné studené pochutiny. Zaklínám jejich chuťové pohárky! Kybyste mě dali zelený kopeček okurkové zmrzliny s tím, že je to pistáciová, nic bych nepoznala a celou ji naivně slupla.

Dokodrcám se domů a zoufale otevřu ledničku. Tolik lahůdek a je naprosto zbytečné je v tomto stavu jíst! Za co mě mé dýchací cesty tak trápí? Smutně si usmrknu do kapesníčku a napadá mě, že bych svého utrpení mohla aspoň nějak využít. Natáhnu pravou horní končetinu směrem ke třetí poličce odspoda a uchopím Farmářský jogurt. Produkt, u kterého se má matka bez přestání chlubí jeho koupí. Je zdravý a dobrý! Ochutnejte. No tak, dejte si Farmářský jogurt. Zkuste ho, je fakt výborný! Nikdo ji zatim neposlechl.

Až já. Nabírám lžičku po lžičce a to je za dobu mé nemoci poprvé co si užívám, že nic necítím. Hrdě sním několik mohutných lžic. Alespoň jsem udělala něco pozitivního pro své tělo.

Naštěstí musím poznamenat, že se můj stav lepší. Včera jsem ještě s klidem vypila celý šálek osoleného čaje, dnes už rozpoznám extrémně hořkou čokoládu od mléčné. Mám za to, že až se zítra zahryznu do zabalené palačinky budu s jistotou moct říct, jestli je plněná marmeládou nebo špenátem. A snad už se pozítří bez zábran nadechnu a ve vzduchu ucitím omamné výpary z pekárny. To bude jasným signálem ke koupi pár roztomilých koblížků. Radostně si na nich smlsnu!

Hana Pejřimovská

Jirka B.Vaše vyznání, které mne pobavilo.09:1329.9.2010 9:13:38
Monika PetrákováOpravdu jsem se pobavila!21:5028.9.2010 21:50:05
JanaAch ta rýma!20:0023.9.2010 20:00:51
Marie PejřimovskáFarmářský jogurt je skvělý!!!11:5823.9.2010 11:58:18

Počet příspěvků: 4, poslední 29.9.2010 9:13:38 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.

Hana Pejřimovská

Hana Pejřimovská

O tom, co vidím, cítím, vnímám.

Jsem snílek.

REPUTACE AUTORA:
9,89

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy