Kde domov můj?

Když jsem se ráno probudila, vůbec jsem nepoznávala, kde jsem. Sakra. Co jsem včera zase vyváděla? Kde jsem to skončila? Chvíli jsem mžourala do ostrýho ranního světla a zmateně se rozhlížela kolem. Hromady hadrů, rozsypaný křupky, na zemi ramínka a povalený květináče. Polil mě pot. Počkej, tahle kočka, co mi očuchává palec u nohy, je mi nějak povědomá. Do háje, vždyť já nejsem nikde jinde, než u sebe doma! Aha. Začíná to tu bejt nějaký drsný.[ více ]

čtvrtek 30. červen 2016 10:04 | Reputace článku: 6,19 | Diskuze (3)

Spolu s oblaky

Jemně pršelo. Padaly drobné kapky. Možná to nebyly kapky, ale slova. Nebo snad verše? Verše mrtvých básníků. Nastavila jsem květináč a chytala je. Jednu po druhé pak navlékala na nit. Připnula na krk. Třpytily se na slunci. Jako ranní rosa. Slzy vdov. Kapky moře.[ více ]

pondělí 27. červen 2016 21:37 | Reputace článku: 7,04 | Diskuze (2)

Jak jsem podpálila kostel

"Slečno, pojďte na pivo," zve mě chlápek s půllitrem v ruce. Stojí před hospodou, břicho ostentativně vyvalené do ulice. Dělám, že neslyším a jdu rychle dál. "No tak, slečno! Vypadáte nějak v depresi." "Právě jsem podpálila kostel," odpovím mu v duchu.[ více ]

úterý 21. červen 2016 13:11 | Reputace článku: 6,40 | Diskuze (37)

Zasadit květinu jen pro sebe

O víkendu jsme navštívili zámek Vrchotovy Janovice. Poslední šlechtická majitelka zámku byla Sidonie Nádherná. Zušlechtila okolní zahradu, vysázela miliony květin, keřů, stromů. Chtěla, aby se to tam podobalo ráji. A povedlo se jí to. Když jsme se tam procházeli a obdivovali všechny ty půvabné rostliny, jejichž názvy jsem okamžitě zapomněla, žasla jsem nad tím, co všechno se té ženě povedlo. Proč to vlastně dělala? Přinášelo jí to radost? Nechtěla se nudit? Asi. Musela být fantastická.[ více ]

pátek 17. červen 2016 11:32 | Reputace článku: 11,14 | Diskuze (11)

Pět gramů Sabiny

„Pokrčil nad tim rameny a koupil si od něj pět gramů, protože na víc neměl. Pět gramů Sabiny. Matlák..."[ více ]

čtvrtek 12. květen 2016 20:18 | Reputace článku: 9,72 | Diskuze (3)

Vnitřní boj

Ráno mě na ulici zastaví rozrušená žena: „Prosím vás, pojďte se mnou na policii, můžete?“ klepe se jí hlas. „Co se stalo?“ rychle se rozhlédnu, abych zhodnotila situaci. Nějaké podezřelé osoby? Krev? Shluk lidí? Nic. Nic nenasvědčuje tomu, že by se kolem dělo cokoliv nezvyklého. Paní se celá klepe, v ruce pevně svírá telefon, těká očima sem a tam a nervózně se ohlíží na všechny strany. Mastné odbarvené vlasy jí jako pocuchané provázky létají kolem make-upem zmalovaného obličeje. „Oni mě sledují. Dívejte, jsou všude. Všude.“ Ukazuje rukou před sebe. „Kde?“ ptám se a už je mi jasné, že jí vůbec nikdo nesleduje.[ více ]

sobota 7. květen 2016 11:28 | Reputace článku: 10,84 | Diskuze (6)

Nina

Panovačná. Zase si postavila hlavu. Zírala na mě. Nadutě. Jak já ji už znala! Jen ji nechte! Projde se po městě, kdesi v cukrárně zahojí rány vanilkovým krémem a pak bude zatvrzele opakovat: "Stejně jsem měla pravdu!" Bude zamračeně pochodovat ulicemi. Jen vojsko, které by ji následovalo, jí chybí. Rozhořčeně rozhazovat rukama, lamentovat a proklínat všechno a všechny. To by jí šlo! Jako guvernér, kterému utekla armáda. Včera si hrála na mučednici, lkala, že by ji snad někdo měl chuť i politovat. Ach ten život! Ach ta nuda! Ach ta nespravedlnost! Dařilo se. Dostala pozornost, zmrzlinu snad i pochopení. Usmála se. Zlá, zákeřná, záludná. Je! Snad si nemyslí, že tím bude někoho dál dojímat. To tak. Nina.[ více ]

neděle 1. květen 2016 21:44 | Reputace článku: 9,38 | Diskuze (4)

Vzlétnout

Letná nás objímá jako orlice svoje hnízdo. Můžeme sedět, nehýbat se, odevzdat se jí, jako když po zádech padáme s rozpaženýma rukama do vody. Postará se. V její náruči je bezpečno. Večer nás přikrývá červánky, k ránu zdraví chladnou vůní jara, kterou sype na parapety. Pozoruji, jak se probouzí. Pokaždé znova a znova tajím dech. Něžná. Světlo pomalu vtéká mezi domy. Poslouchám tichou píseň ulic. Stejně jako dívka nenápadně poodhrne sukni, aby se pochlubila krajkovým podvazkem, tak i město, nad kterým se rozednívá, tajuplně odhaluje obrysy střech. Symfonie.[ více ]

neděle 24. duben 2016 14:57 | Reputace článku: 12,13 | Diskuze (13)

Volavky

"Ty jo, čum na ní, jak se na nás tváří," směje se jeden z nich. Kreténi. Nechápu, jak na ně I. dokáže bejt milá, když jsou tak slizký. Ve mně už pění krev. Kupujou nám drink, i když je výslovně a několikrát za sebou odmítáme. Barmanka nám stejně za chvíli strčí pod nos sklenice tmavý tekutiny s ledem. "My vás jenom zveme na pití a vypadneme, nebojte holky." Hovada. Přisedli si k nám a otravujou. Ten tlustší a dotěrnější se mě pořád na něco ptá. Schválně mu vykám, protože vim, že ho to naštve. "Prosim tě, nevykej mi," zarazí mě. "Můžem si tykat?"[ více ]

neděle 10. duben 2016 14:55 | Reputace článku: 12,48 | Diskuze (8)

Pomalu

Procházka na hřbitov[ více ]

pátek 12. únor 2016 21:11 | Reputace článku: 11,35 | Diskuze (55)

Hana Pejřimovská

Hana Pejřimovská

O tom, co vidím, cítím, vnímám.

Jsem snílek.

REPUTACE AUTORA:
7,69

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy